Čerepanov chtěl od Jágra podpis pro rodinu, která o něj za den přišla. Dospělí muži měli slzy v očích. Pracovníci Avangardu Omsk a jeho hráči stáli jako opaření. Vyhasl život jedné z největších nadějí ruského hokeje – devatenáctiletý Aleksej Čerepanov. „Zvládneš to Lešo, zvládneš,“ ozývalo se z tribun. Jaromír Jágr vyběhl až na ulici a svíral pěsti: „Bojuj Lešo!“ A pak se opřel o zeď. Čerepanov byl odvezen na resuscitační oddělení – bylo pozdě, poslední boj Leši skončil krutou prohrou.

 

Na stadionu nebyli vybaveni – jednoznačná chyba pořadatelů. V nemocnici se snažili všemi možnými prostředky. Srdce mladého hráče mlčelo. Lékař Čechova se snažil oživit Čerepanova. Dvě minuty, pouhé dvě minuty dělili mladíka od gólu v prodloužení sedmého finálového zápasu.

 

Srdce Leši se zastavilo na lavičce, přímo. Hokejisté, trenéři, diváci byli v šoku. Žádná rána do hlavy, žádný pád, žádný děsivý pád na led nebo problém s hrudníkem, nic. Čtyřikrát se jej snažili oživit, ale…

 

Může být vše posouzeno za trestný čin. Byl to hrubý a pro Rusko typický nedostatek. Nic nepomáhalo, srdce mohlo vydržet maximálně patnáct minut. Okamžitě byly zrušeny veškeré tiskové konference, na podporu k Flemingovi přišel z týmu Čechova Simpson.

 

Jágr seděl v kabině oblečený, společně se spoluhráči se díval před sebe a mlčel. V autobuse už jej čekali telefonáty, do kterých musel stále opakovat: „Zemřel přede mnou, nic víc nechtějte vědět.“